Moje verše aneb musí se pořád soutěžit (otazník)
26. a 27. března 2024 se konalo krajské kolo soutěžní přehlídky literárně-dramatických oborů, kterou pořádala ZUŠ Boskovice. Naše škola vyslala do soutěže pět statečných, kteří ve dvou dnech zápolili o přízeň poroty ve dvou kategoriích.
26. března 2024 proběhla soutěž v Sólovém přednesu, kde se Eliška Bártová umístila ve stříbrném pásmu, a Antonie Holemá získala krásné čestné uznání.
27. března 2024 pokračovala soutěž v Sólovém přednesu a v disciplíně Dramatický výstup. V sólovém přednesu reprezentovala školu Dorota Dvořáková (stříbrné pásmo), a v disciplíně Dramatický výstup Markéta Ondráčková (stříbrné pásmo) a Martin Husovský (čestné uznání).
Můj sen
Ve snu, ve snu měl jsem sen.
Co je soutěž, ptám se jen.
Co je to soutěž? „Soutěž je zápolení dvou nebo více stran o něco, co je cenné pro všechny soutěžící a čeho není dost pro všechny.“ Takto na položenou otázku odpovídá Wikipedie. Nicméně vztáhneme-li tuto strojovou definici na soutěžní přehlídku, o které je tento článek, čeho není dost pro všechny? Papírů na diplomy? Uznání? Postupových míst?
Musí se tedy soutěžit?
Nejspíše musí. Nezdá se totiž, že by společnost byla připravena na nesoutěžení. Nezdá se, že bychom na to byli připraveni my lidé.
My lidé
Synové a dcery
Adama a Evy
Ano, pro tenhle rým jsem si vyloženě došel – ach ego.
A nejde ani tak o připravenost rozumovou – nedělá nám problém si logicky zdůvodnit, že není potřeba vyhrát, soutěžit, být lepší, nejlepší...
Ale právě naše ego připravené není. Pokud jsme lepší - těší nás to, pokud nejsme - mrzí nás to.
A nemusí se jednat o veliké mrzení, vůbec ne, jedná se o takové to lehké píchnutí, malé pohnutí uvnitř nás samých.
Proč?
Proč tedy vlastně soutěžíme? Nemohli bychom se zkrátka “jen“ vzájemně inspirovat? Vypadá to, že ano, mohli, ale ne “jen“. Z mého pohledu jsou soutěžní přehlídky stále soutěžemi, ale začínají se čím dál tím více stávat i inspirativními událostmi, kdy si účastník jde nejen pro diplom, ale i pro přehled o nových textech, jejich rozmanitosti či pojetí. Jako pomyslnou třešničku na dortu si odváží i tolik potřebnou zpětnou vazbu od lektorského sboru. Může s ní souhlasit, může s ní nesouhlasit, ale má ji a to je mnohdy to nejdůležitější.
Svou inspiraci vyrazili do Boskovic hledat i Eliška Bártová, Dorota Dvořáková, Antonie Holemá, Martin Husovský a Markéta Ondráčková na Krajskou soutěžní přehlídku v přednesu, dramatických výstupech a literární tvorbě. A i přes její název se nám 26. a 27. března zdálo, že přehlídka směřuje spíše do těch inspirativních vod než soutěžních událostí. Nějaké diplomy jsme si přivezli, ale už jen s ohledem na ladění článku si je necháme pro sebe.
Diplomy nedáme
Soutěže a předhánění
pro umění dobré není.
P.S. Neděs se, milý čtenáři, já se svou literární tvorbou neprezentoval
Chceš studovat na ZUŠ Tišnov?
